TÉMA: Zapomenutý Baijah Stalker měl být levný G-wagen

Německá automobilka Baijah se v roce 2010 postarala o pozdvižení. Její inženýři vzali Ladu Nivu, přestavěli ji ve stylu Geländewagenu a připravili sériovou výrobu. Off-road Baijah Stalker se měl prodávat za méně než čtvrt milionu korun. Nakonec z ambiciózních plánů sešlo. Proč?

V roce 2010 si evropský trh rozhodně nemohl stěžovat na nedostatek masivních SUV. Pokud jste hledali kompaktní „teréňák“, byl výběr poněkud užší. K dostání bylo tenkrát trpasličí Suzuki Jimny s cenou 370 tisíc korun nebo Fiat Panda 4×4 za 310 tisíc. Levnější kompaktní off-roady prakticky neexistovaly.

Společnost Baijah, která se věnovala přestavbám ruských aut UAZ pro německý trh, ohlásila tehdy cenově dostupné terénní auto. Čtyřletý vývoj čtyřkolky připravil auto za cenu nižší než 250 tisíc korun. Stalker byl tehdy připraven pro sériovou produkci.

Auto postavené na bázi Lady Nivy bylo dlouhé 3,3 metru. Němci ho však posadili na žebřinový rám, zatímco originální Niva má samonosnou karoserii. Do terénu nabídl Stalker extrémně krátké převisy, krátký rozvor a vysokou světlou výšku.

Podle zvoleného motoru se odvíjela jeho hmotnost. Ruský trpaslík vážil mezi 750 kg a 1 150 kg. Plastové panely karoserie dodával ruský gigant Apal. Tělo auta tvořil ze 60 % recyklovatelný materiál. Zadní část střechy navrhli konstruktéři odnímatelnou. Cestující si tak mohli užívat jízdu pod otevřeným nebem. Posádku při převrácení chránil vestavěný rám.

Italsko-ruská skládačka

Část technologií převzal Baijah z Fiatu Panda 4×4. Z Nivy si Stalker ponechal stálý pohon 4×4 s uzávěrkou mezinápravového diferenciálu. Výrobce plánoval zastavovat pod kapotu italský benzínový motor s výkonem 80 koní a vznětový agregát s výkonem 90 koní s volitelným filtrem pevných částic. Mimo jiné se měl v nabídce objevit také třílitrový diesel. V autě neměla chybět klimatizace i airbagy.

Automobilka chtěla uspět především v jižní Evropě. Stalker měl sloužit k volnočasovým aktivitám. Platforma umožňovala přestavbu na užitkový nebo záchranářský speciál. Firma standardně dodávala techniku do OSN. Ruské „géčko“ vylepšené kevlarovými pláty mělo sloužit i této organizaci.

Ambiciózní projekt však skončil u ledu. Společnost nakonec položily finanční problémy, legislativní předpisy a přístup samotného majitele značky.

Foto: Baijah

Jan Majurník

Jako jediný důstojný dopravní prostředek uznává automobil jakéhokoliv druhu. Už od získání řidičského průkazu se začal podílet na tvorbě článků a videí s motoristickou tématikou. Miluje alternativní pohony, elektromobily, pickupy, nejmodernější asistenční systémy a cestování po Evropě v různých autech. Jeho specialitou jsou i domácí ruské vozy a různé speciály do extrémních podmínek.

Jan Majurník has 210 posts and counting. See all posts by Jan Majurník