Test ruského obojživelníka – Šestikolka Petrovich

Pokud jste někdy v životě zatoužili usednout do obojživelného přepravníku a vyrazit do míst, kam lidská noha dosud nevkročila, zbystřete. Testovali jsme netradiční šestikolový exemplář, který by vaše požadavky splňoval naprosto dokonale.

Nízkotlaké kouzlo

Malosériovou výrobu tohoto automobilu do každého terénu má na svědomí ruská automobilka Ekotrans-Petrovichavto. Jejich dílnám vévodí švýcarský stroj na ohýbání a laserové řezání kovových dílů, díky kterému vzniká unikátní dopravní prostředek Petrovich. Hlavní předností vozidla jsou nízkotlaké pneumatiky Avtoros, ostatně na těchto gumách je postavena většina východních ATV (all terrain vehicle). Petrovich slouží pro přepravu osob i věcí v extrémních podmínkách a také jako vůz pro lovce. Uložení motoru uprostřed poskytne vyvážené rozložení hmotnosti a zároveň vysokou světlou výšku. Celkové konstrukční provedení nezatěžuje samotnou převodovku, čímž si výrobce pojistil vysokou míru spolehlivosti i v náročných provozních podmínkách. Základem konstrukce je trubkový rám z vysoce pevnostní oceli, nezávislé zavěšení všech kol převzaté z Lady Nivy, samosvorné diferenciály šnekového typu v každé nápravě a systém regulace tlaku v pneumatikách.

Před samotným jízdním testem jsme si důkladně automobil prohlédli a otevřeli všechna možná dvířka. Na ruský výrobek nás překvapila kvalita a přesnost svárů i odborné vedení kabelových svazků, což lze považovat za další krok vstříc ke spolehlivosti. Kabina byla pro potřeby nízké a rozložené hmotnosti zkonstruovaná z hliníkových plechů a výrobce také upravil tvar palivových nádrží uložených mezi druhou a třetí nápravou. Podivné klece na bocích zakrývají chladiče motoru, jelikož sedíme ve verzi určené do pouště. Jako zajímavost uvádíme, že se chladicí kapalina dolévá přímo do nich.

Jako v homologovaném tanku

Musíme upozornit, že testujeme evropskou variantu speciálního terénního přepravníku kategorie Z, proto jsou některé prvky exteriéru a interiéru modifikovány. Kupříkladu sedadlo řidiče bylo vyměněno za homologované odpružené „křeslo“, originální boční lavice zmizely a místo nich zde nacházíme sedadla z modelu UAZ 2206 s tříbodovými pásy. Mono kokpit se sedadlem uprostřed zajistí dosažitelnost všech tlačítek a pák, ovšem zorientovat se v nich zabere pár minut čtení manuálu, jelikož piktogramy ne vždy odpovídají. Spoustu ovládacích prvků poznáváme z modelových řad výrobců UAZ i LADA. Výhled ven, vzhledem k širokému prosklení, rozhodně dostačuje, též zpětná zrcátka poskytují dobrou viditelnost dozadu. V neposlední řadě bylo nutné v rámci úpravy nechat vyrobit zakázkové čelní sklo, protože tomu ruskému chyběla evropská homologace.

Hned za řidičem odklápíme polstrované víko, jež ukrývá samotné vznětové srdce automobilu. Překvapivě tu nacházíme motor IVECO F1A. Není to však nic neobvyklého, jelikož se tento agregát montoval jednu dobu i do modelů UAZ Patriot. Výkonové parametry nikterak neoslní, 85 kW a 270 Nm má v dnešní době kdejaké auto, klíč k úspěchu tady tvoří zpřevodování. Pokud podmínky dovolí, rozjedete to na maximální rychlost 80 km/h, papírově však bude zapsáno 70 km/h, proto na legální jízdu po dálnici zapomeňte. Kombinovaná spotřeba rusko-českého terénního transportéru činí 20 litrů nafty na 100 km. Pohonná jednotka kooperuje se šestirychlostním manuálem, ovšem pozor na obrácené umístění převodovky, díky čemuž jsou otočené řadicí dráhy. Pokud ze zvyku dáte dvojku místo plánované jedničky, nic se neděje, motor vůz pohodlně rozhýbe i na třetí rychlostní stupeň.

Obojživelník na třetí

Standardně je podvozek zakrytý „akvapodgatovkou“, neboli brodicím setem. Jeho demontáž odkrývá dvojité tlumiče, nezávislé nápravy z Lady Nivy, přičemž umístění přídavné převodovky napoví v otázce připojitelnosti pohonu. Světe div se, Petrovich je stálá 6×4 s připojitelnou třetí nápravou. Nemůžeme déle odolávat, startujeme motor a vyrážíme na silnice. První zařazení jdou trochu ztuha, místy krkolomně, krátké převody jsou velice znát, proto řadíme za chvíli šestku a točíme 4000 otáček za minutu. Jízda po silnici se dá nazvat spíše vznášením, jelikož povrchové nerovnosti prakticky necítíte. Ovládání vozidla vyžaduje rychlé ruce, vzhledem k nízkému poloměru otáčení a malému volantu. Terénní radovánky a samotnou průchodnost podpoří regulace tlaku v pneumatikách ovládaná přímo z místa řidiče otočnými přepínači. Mimo silnice se pohodlně projedete také na poušti i sněhu, tajgách a v tundrách. Velikost pneumatik též zajistí bezproblémový přejezd přes menší nerovnosti a možnost stoupání do strmých kopců. Vůz nabízí plavání po vodě, byť malou rychlostí (5 km/h), kterou někteří Rusové kompenzují instalací přídavného lodního motoru.

Oproti původní verzi dostala evropská jiné pevnostní nárazníky, rozšíření blatníků, homologovaná světla i blinkry, brzdový posilovač, sedadla, čelní sklo a drobné mechanické úpravy. Pro řízení vám stačí oprávnění skupiny B v pětimístné variantně a skupiny C pro devět míst k sezení. Kategorie Z má výhodu v tom, že s autem už nebudete muset nikdy na STK. Vzhledem k tomu, že nikdo neví, jak má vlastně vypadat, můžete ho svévolně ověsit rozličnými doplňky. Neumíme si však představit jeho praktické využití v Čechách, snad kromě zážitkových jízd pro veřejnost. Komfortu při delším cestování po silnici také neprospěje vyšší míra hluku i nižší maximální rychlost. Unikátnost cílí především na uživatele, kteří chtějí obdiv, vyrazit na expedici do země nikoho, nebo si prostě jen zarybařit uprostřed rybníka.

Jan Majurník

Jako jediný důstojný dopravní prostředek uznává automobil jakéhokoliv druhu. Už od získání řidičského průkazu se začal podílet na tvorbě článků a videí s motoristickou tématikou. Miluje alternativní pohony, elektromobily, pickupy, nejmodernější asistenční systémy a cestování po Evropě v různých autech. Jeho specialitou jsou i domácí ruské vozy a různé speciály do extrémních podmínek.

Jan Majurník has 204 posts and counting. See all posts by Jan Majurník